Назад к книге «Zápisky z mrtvého domu» [Федор Михайлович Достоевский]

ZГЎpisky z mrtvГ©ho domu

Fyodor Dostoyevsky

Fyodor Dostoyevsky

ZГЎpisky z mrtvГ©ho domu

ДЊГЃST PRVГЃ

ГљVOD

V dalekých krajích Sibiře, uprostřed stepí, hor a neproniknutelných lesů vyskytují se zřídka malinká města s jedním nebo nanejvýš se dvěma tisíci obyvatelů, dřevěná to, neúhledná města se dvěma chrámy, jedním ve městě, druhým na hřbitově, a podobná více k slušné vesnici pod Moskvou než k městu. Bývají obyčejně hojně opatřena policejními hejtmany, komisary a ostatními podřízenými policejními dozorci. V Sibiři vůbec přes to, že je tam zima. jsou úřady neobyčejně teploučké. Lid tamní je prostý, nenačichlý liberálností; pořádky staré, pevné, staletími posvěcené. Úředníky, kteří právem hrají úlohu sibiřské šlechty, jsou buď tuzemci, zakořenělí Sibiřáci, anebo rodáci z evropského Ruska, zejména hlavních měst, kteří se dali přivábiti přídavkem k služnému, dvojnásobnou náhradou cestovného a svůdnými nadějemi do budoucna. Ti z nich, kteří umějí řešiti hádanku života, zůstávají skoro všichni v Sibiři, rádi se v ní usazují a zapouštějí pevně kořeny. Za to později nesou bohaté a sladké ovoce. Jiné však, lidi to lehkomyslné, kteří neumějí řešiti hádanku života, Sibiř brzy omrzí a před nimi vzniká tesklivá otázka: Proč jen sem přijeli? Nemohou se dočkati, kdy vyprší zákonitá lhůta úředního pobytu v Sibiři, totiž tři léta, a jakmile uplynula, ihned se namáhají, aby byli převedeni na jiné místo, vracejí se do své otčiny, spílají Sibiři a tropí si z ní žerty. Avšak neprávem: v Sibiři může býti člověk blaženě živ nejen jako úředník, nýbrž i vzhledem k mnohým jiným okolnostem. Podnebí jest výtečné; je tam mnoho neobyčejně bohatých a pohostinných obchodníků; mnoho nevšedně zámožných jinorodců. Dívky kvetou růžemi a jsou svrchovaně mravny. Pernatá zvěř lítá po ulicích a sama přiletuje k lovci. Šampaňského vypije se tak mnoho, že neuvěříte. Kaviár je ku podivu. Úroda v některých místnostech přináší patnáct zrn z jednoho… Vůbec země požehnaná. Jest pouze zapotřebí, aby jí člověk uměl užiti. A v Sibiři jí užívati umějí.

V jednom z takovГЅch veselГЅch, sebou spokojenГЅch mД›steДЌek s roztomilГЅm obyvatelstvem, jehoЕѕ pamГЎtka nevymizГ­ z mГ©ho srdce, setkal jsem se s Alexandrem PetroviДЌem GorjanДЌikovem, tamnГ­m osadnГ­kem, rodilГЅm ЕЎlechticem a statkГЎЕ™em z evropskГ©ho Ruska, odkudЕѕ pro vraЕѕdu svГ© Еѕeny byl odeslГЎn na SibiЕ™, kde konal nucenГ© prГЎce jako trestanec druhГ© tЕ™Г­dy, a kdyЕѕ uplynula zГЎkonem mu vymД›Е™enГЎ desetiletГЎ lhЕЇta trestu, stal se osadnГ­kem ve mД›steДЌku K., kdeЕѕ pokornД› a tiЕЎe trГЎvil ostatek svГ©ho Еѕivota. DomovskГ© prГЎvo mД›l vlastnД› v jednГ© volosti[1 - VolostГ­ slovД› venkovskГЅ, do jistГ© mГ­ry samosprГЎvnГЅ okrsek, s volenГЅm starostou a vlastnГ­m, volenГЅm soudem, pod jehoЕѕ pravomoc spadajГ­ vЕЎak jen ДЌlenovГ© selskГЅch obcГ­.], sousedГ­cГ­ s mД›stem, ale bydlel ve mД›stД›, kde se mu naskytovala moЕѕnost, opatЕ™iti si tЕ™ebas jen skrovnou vГЅЕѕivu vyuДЌovГЎnГ­m dД›tГ­. V sibiЕ™skГЅch mД›stech ДЌasto se setkГЎte s uДЌiteli, bГЅvalГЅmi trestanci; jimi nepovrhujГ­. VyuДЌujГ­ hlavnД› francouzskГ©mu jazyku, bez nД›hoЕѕ se ДЌlovД›k neobejde v bД›hu Еѕivota, o nД›mЕѕ by vЕЎak bez nich ve vzdГЎlenГЅch krajГ­ch SibiЕ™e nemД›li ani ponД›tГ­.

PoprvГ© jsem se setkal s Alexandrem PetroviДЌem v domД› jistГ©ho starГ©ho, zaslouЕѕilГ©ho a pohostinnГ©ho ГєЕ™ednГ­ka Ivana IvanoviДЌe Gvozdikova, jenЕѕ mД›l pД›t velice nadД›jnГЅch dcer rЕЇznГ©ho stГЎЕ™Г­. Alexandr PetroviДЌ jim dГЎval hodiny ДЌtyЕ™ikrГЎt za tГЅden, po tЕ™iceti kopejkГЎch stЕ™Г­bra za hodinu. Jeho zevnД›jЕЎek obrГЎtil k sobД› mou pozornost. Byl to neobyДЌejnД› bledГЅ, hubenГЅ ДЌlovД›k, jeЕЎtД› ne starГЅ, asi tЕ™icetipД›tiletГЅ, malinkГЅ a slabouДЌkГЅ. ObleДЌen bГЅval vЕѕdycky velmi ДЌistД› po evropsku. Dali-li jste se s nГ­m do Е™eДЌi, hledД›l na