ZГЎpisky z mrtvГ©ho domu
Fyodor Dostoyevsky
Fyodor Dostoyevsky
ZГЎpisky z mrtvГ©ho domu
ДЊГЃST PRVГЃ
ГљVOD
V dalekГЅch krajГch SibiЕ™e, uprostЕ™ed stepГ, hor a neproniknutelnГЅch lesЕЇ vyskytujГ se zЕ™Гdka malinkГЎ mД›sta s jednГm nebo nanejvГЅЕЎ se dvД›ma tisГci obyvatelЕЇ, dЕ™evД›nГЎ to, neГєhlednГЎ mД›sta se dvД›ma chrГЎmy, jednГm ve mД›stД›, druhГЅm na hЕ™bitovД›, a podobnГЎ vГce k sluЕЎnГ© vesnici pod Moskvou neЕѕ k mД›stu. BГЅvajГ obyДЌejnД› hojnД› opatЕ™ena policejnГmi hejtmany, komisary a ostatnГmi podЕ™ГzenГЅmi policejnГmi dozorci. V SibiЕ™i vЕЇbec pЕ™es to, Еѕe je tam zima. jsou ГєЕ™ady neobyДЌejnД› teplouДЌkГ©. Lid tamnГ je prostГЅ, nenaДЌichlГЅ liberГЎlnostГ; poЕ™ГЎdky starГ©, pevnГ©, staletГmi posvД›cenГ©. ГљЕ™ednГky, kteЕ™Г prГЎvem hrajГ Гєlohu sibiЕ™skГ© ЕЎlechty, jsou buДЏ tuzemci, zakoЕ™enД›lГ SibiЕ™ГЎci, anebo rodГЎci z evropskГ©ho Ruska, zejmГ©na hlavnГch mД›st, kteЕ™Г se dali pЕ™ivГЎbiti pЕ™Гdavkem k sluЕѕnГ©mu, dvojnГЎsobnou nГЎhradou cestovnГ©ho a svЕЇdnГЅmi nadД›jemi do budoucna. Ti z nich, kteЕ™Г umД›jГ Е™eЕЎiti hГЎdanku Еѕivota, zЕЇstГЎvajГ skoro vЕЎichni v SibiЕ™i, rГЎdi se v nГ usazujГ a zapouЕЎtД›jГ pevnД› koЕ™eny. Za to pozdД›ji nesou bohatГ© a sladkГ© ovoce. JinГ© vЕЎak, lidi to lehkomyslnГ©, kteЕ™Г neumД›jГ Е™eЕЎiti hГЎdanku Еѕivota, SibiЕ™ brzy omrzГ a pЕ™ed nimi vznikГЎ tesklivГЎ otГЎzka: ProДЌ jen sem pЕ™ijeli? Nemohou se doДЌkati, kdy vyprЕЎГ zГЎkonitГЎ lhЕЇta ГєЕ™ednГho pobytu v SibiЕ™i, totiЕѕ tЕ™i lГ©ta, a jakmile uplynula, ihned se namГЎhajГ, aby byli pЕ™evedeni na jinГ© mГsto, vracejГ se do svГ© otДЌiny, spГlajГ SibiЕ™i a tropГ si z nГ Еѕerty. AvЕЎak neprГЎvem: v SibiЕ™i mЕЇЕѕe bГЅti ДЌlovД›k blaЕѕenД› Еѕiv nejen jako ГєЕ™ednГk, nГЅbrЕѕ i vzhledem k mnohГЅm jinГЅm okolnostem. PodnebГ jest vГЅteДЌnГ©; je tam mnoho neobyДЌejnД› bohatГЅch a pohostinnГЅch obchodnГkЕЇ; mnoho nevЕЎednД› zГЎmoЕѕnГЅch jinorodcЕЇ. DГvky kvetou rЕЇЕѕemi a jsou svrchovanД› mravny. PernatГЎ zvД›Е™ lГtГЎ po ulicГch a sama pЕ™iletuje k lovci. Е ampaЕ€skГ©ho vypije se tak mnoho, Еѕe neuvД›Е™Гte. KaviГЎr je ku podivu. Гљroda v nД›kterГЅch mГstnostech pЕ™inГЎЕЎГ patnГЎct zrn z jednoho… VЕЇbec zemД› poЕѕehnanГЎ. Jest pouze zapotЕ™ebГ, aby jГ ДЌlovД›k umД›l uЕѕiti. A v SibiЕ™i jГ uЕѕГvati umД›jГ.
V jednom z takovГЅch veselГЅch, sebou spokojenГЅch mД›steДЌek s roztomilГЅm obyvatelstvem, jehoЕѕ pamГЎtka nevymizГ z mГ©ho srdce, setkal jsem se s Alexandrem PetroviДЌem GorjanДЌikovem, tamnГm osadnГkem, rodilГЅm ЕЎlechticem a statkГЎЕ™em z evropskГ©ho Ruska, odkudЕѕ pro vraЕѕdu svГ© Еѕeny byl odeslГЎn na SibiЕ™, kde konal nucenГ© prГЎce jako trestanec druhГ© tЕ™Гdy, a kdyЕѕ uplynula zГЎkonem mu vymД›Е™enГЎ desetiletГЎ lhЕЇta trestu, stal se osadnГkem ve mД›steДЌku K., kdeЕѕ pokornД› a tiЕЎe trГЎvil ostatek svГ©ho Еѕivota. DomovskГ© prГЎvo mД›l vlastnД› v jednГ© volosti[1 - VolostГ slovД› venkovskГЅ, do jistГ© mГry samosprГЎvnГЅ okrsek, s volenГЅm starostou a vlastnГm, volenГЅm soudem, pod jehoЕѕ pravomoc spadajГ vЕЎak jen ДЌlenovГ© selskГЅch obcГ.], sousedГcГ s mД›stem, ale bydlel ve mД›stД›, kde se mu naskytovala moЕѕnost, opatЕ™iti si tЕ™ebas jen skrovnou vГЅЕѕivu vyuДЌovГЎnГm dД›tГ. V sibiЕ™skГЅch mД›stech ДЌasto se setkГЎte s uДЌiteli, bГЅvalГЅmi trestanci; jimi nepovrhujГ. VyuДЌujГ hlavnД› francouzskГ©mu jazyku, bez nД›hoЕѕ se ДЌlovД›k neobejde v bД›hu Еѕivota, o nД›mЕѕ by vЕЎak bez nich ve vzdГЎlenГЅch krajГch SibiЕ™e nemД›li ani ponД›tГ.
PoprvГ© jsem se setkal s Alexandrem PetroviДЌem v domД› jistГ©ho starГ©ho, zaslouЕѕilГ©ho a pohostinnГ©ho ГєЕ™ednГka Ivana IvanoviДЌe Gvozdikova, jenЕѕ mД›l pД›t velice nadД›jnГЅch dcer rЕЇznГ©ho stГЎЕ™Г. Alexandr PetroviДЌ jim dГЎval hodiny ДЌtyЕ™ikrГЎt za tГЅden, po tЕ™iceti kopejkГЎch stЕ™Гbra za hodinu. Jeho zevnД›jЕЎek obrГЎtil k sobД› mou pozornost. Byl to neobyДЌejnД› bledГЅ, hubenГЅ ДЌlovД›k, jeЕЎtД› ne starГЅ, asi tЕ™icetipД›tiletГЅ, malinkГЅ a slabouДЌkГЅ. ObleДЌen bГЅval vЕѕdycky velmi ДЌistД› po evropsku. Dali-li jste se s nГm do Е™eДЌi, hledД›l na