ДЊertЕЇv ЕЎvagr

NД›mcovГЎ BoЕѕena

BoЕѕena NД›mcovГЎ

ДЊertЕЇv ЕЎvagr

ДЊertЕЇv ЕЎvagr

Petr byl chlapec na ЕѕenД›nГ­, kdyЕѕ mu mГЎma umЕ™ela. Е?Г­kГЎvГЎ se, kdyЕѕ si chce PГЎnbЕЇh hodnГ©ho blГЎzna udД›lat, Еѕe vezme starГ©mu muЕѕi Еѕenu. To pЕ™Г­slovГ­ se dokГЎzalo na Petrovu otci; zblГЎznil se a vzal si mГ­sto rЕЇЕѕence mladou Еѕenu. Ta mu Еѕivot sladila, takЕѕe za rok samou dobrotou umЕ™el. Co byla macecha v domД›, nemД›l Petr utД›ЕЎenГ© chvГ­le; ale do sluЕѕby nechtД›l, protoЕѕe si myslil, aby mu tatГ­k pЕ™ece nД›co odkГЎzal, kdyЕѕ mu aЕѕ do smrti vД›rnД› slouЕѕiti bude.

Ale ubohГЅ chlapec se zmejlil! Macecha si tatГ­ka dobЕ™e obchГЎzet znala, a kdyЕѕ starГЅ oДЌi zavЕ™el, shledalo se, Еѕe nedostal Petr kromД› nД›kolika hadrЕЇ ani co by za nehet vlezlo. I ten podГ­l po neboЕѕce matce mu macecha upЕ™ela. KdyЕѕ se to Petr dovД›dД›l, zmocnila se ho zlost a lГ­tost a s chutГ­ byl by macechu zabil. Ale po chvГ­li si to rozmyslil, vylezl na podnebГ­, sebral svГ© ЕЎaty a sloЕѕil je do truhly.

Když byl s tím hotov, sepjal ruce přes kříž, postavil se před tátovu truhlu a pravil sám k sobě: „Mám si vzít ten svůj podíl, anebo nemám? – Ne, nevezmu ho; když mne ta zlá žena o všecko ošidila, ať si i ty hadry schová. Ale jedno jí přece nenechám.“

Přitom otevřel truhlu a vyndal stříbrný prsten s granátem. „Ten mi dala máma a povídala přitom, abych ho dal svému děvčeti. O má zlatá mamičko, kdybyste mohla vstát, vy byste koukala na ten pořádek.“

StrДЌil prsten do kapsy a slzami ho polil, potom uchopil truhlu, Snesl ji dolЕЇ, tam ji poloЕѕil na ЕЎirokГЎ ramena, jda zahradou do tЕ™etГ­ho statku. Selka byla neboЕѕky mГЎmy sestra a rГЎda ho pЕ™ijala.

Tu chvГ­li, kdyЕѕ Petr ze statku otcova uЕЎel, vyprovГЎzela macecha dobrГ©ho znГЎmГ©ho. KdyЕѕ pЕ™iЕЎla a dД›veДЌky jГ­ Е™ekly, Еѕe byl Petr doma a Еѕe si truhlu odnesl, vylГ­tla na podnebГ­ jako drak a vЕЎecko vЕЎudy pЕ™ehlГ­Еѕela. NaЕЎla vЕЎecko, i tГЎtovy ЕЎaty nechal, jen prsten byl z truhly pryДЌ, po kterГ©m sama dychtila.

Chvilku stála plná zlosti, potom se ale ušklíbla, vše uzavřela, ustrojila se a běžela na zámek k panu vrchnímu. Petr jí byl dávno již sůl v očích, jenže se nemohla se žádné strany k němu dostat; nyní šla žalovat, že ji okradl. Nedlouho předtím, než se vdala, sloužila u pana vrchního za děvečku, věděla tedy dobře, jak to chodí. Nejdříve šla k paní, několik slovíček s ní promluvila, paní zase promluvila s pánem, a když vešla k panu vrchnímu do kanceláře, poklepal jí na plné rameno, ptaje se: „No, Dorotko, co děláte, jak se máte?“

„Jak náleží dobře, milostpane, jen kdybych se nemusela s tím nezdárným klukem zlobit,“ odpověděla pětidenní vdova a začala panu vrchnímu své stížnosti přednášet.

Pan vrchní ji jak se sluší a patří vyslechl, vzal šňupec, poklepal jí zase na druhé rameno a odpověděl: „Nemějte žádnou starost, Dorotko, však my mu hlavu napravíme, a nedá-li si ji napravit, máme ještě jiné prostředky, aby zkrotnul.“

Dorotka poděkovala a s plnou důvěrou se do vsi vrátila. To bylo odpoledne, a večír přišel biřic pro Petra. Ubohý zůstal, jako by do něho uhodilo, a tetka spráskla rukama nad hlavou, když biřic poroučel, aby s ním tu chvíli na zámek šel, a to dobrovolně, sice že mu položí pouta na nohy, „Nešťastný chlapče!” zvolala stará, „cos učinil? Jakou hanbu to na mne uvaluješ?“

„Mlčte, tetko! Jakou hanbu bych na vás uvaloval? Vždyť jsem před žádným ani vody nezkalil.“

„Nadarmo by páni s pouty pro tě neposlali.“

„Kdož ví, co jim napadlo.“

PЕ™itom vtiskl svou tchoЕ™ovku na hlavu, oblekl ЕЎarkovГЅ kabГЎt a podal tetce ruku, kterГЎ tu s sepjatГЅma rukama stГЎla a plakala.

Petr ЕЎel vedle biЕ™ice s hlavou sklopenou, a pro ЕѕivГЅ svД›t by se byl okolo sebe nepodГ­val. Stud, zlost, lГ­tost, vЕЎecko to se stЕ™Г­dalo v duЕЎi jeho, a kdyby se byl nestydД›l, byl by plakal, aЕѕ by se byly hory zelenaly. KdyЕѕ ho pЕ™ivedl biЕ™ic na zГЎmek, poruДЌi