NГЎrodopisnГ© a cestopisnГ© obrazy ze Slovenska

NД›mcovГЎ BoЕѕena

BoЕѕena NД›mcovГЎ

NГЎrodopisnГ© a cestopisnГ© obrazy ze Slovenska

VZPOMГЌNKY Z CESTY PO UHЕ?ГЌCH

Rozloučení s milými přáteli, ať je to již nakrátko nebo nadlouho, zanechává v duši vždy nádech smutku, poněvadž nikdo nemůže s jistotou si říci: „Shledáme se opět!“ – Odjíždí-li cestující po obyčejné příležitosti, a dokonce-li sám, zbývá mu mnoho času k smutnému rozjímání o rozlučování, a dokud nezajel za poslední pole, za poslední vrch milé mu krajiny, dotud se ustavičně v duchu loučí; jede-li ale po železnici, tu je tolik spěchu a starosti od domu až ke kase a od kasy až do vozu, že jen letmo se loučí. Myslí si: až povyjedem, podívám se ještě jednou, kde jsem rád býval; ale již letí divý kotel, již ho unáší tak rychle, že mžikem jen ohlídnout se mohl po místech, na něž ho váže zvyk a sladké vzpomínky, neboť v druhém třetím okamžení již cizí, cizejší obrazy před okem se míhají. Usedne, rozjímal by, snad mu i slza v oku se zaleskne; ale tu vidí před sebou takovou směsici různých tvářností, slyší otázky, odpovědi v tolikeru někdy nářečí, že se mimovolně pozornost jeho k těm novým předmětům obrací. Nejdřív si prohlídne nejbližší sousedstvo, pak se rozhlédne dále, a v takovém davu lidstva rozmanitých stavů a zaměstnání najdou se přece, neli více, alespoň dva, kteří se spřátelí; na cestě spřátelí se člověk rychle a tak upřímně, důvěrně, jako by jeden s druhým vyrostl, a když se cesty jejich dělí, řeknou si smutně: „Škoda, že se musíme loučit,“ – a dlouho sedí pak ten opuštěný ve voze a již se mu ani to cestování tak nelíbí, ani ti spolucestovatelé, nyní teprv se zdá být samo ten, dokud ho náhoda opět s nějakou milou osobností nesvede.

I jГЎ, kdyЕѕ jsem s pЕ™ГЎteli a Prahou se rozlouДЌila, rozhlГ©dla jsem se nejdЕ™Г­ve, koho nГЎhoda se mnou svedla; vЕЇz byl pln lidu vЕЎelikГЅch stavЕЇ. Naproti mnД› sedД›li dva muЕѕi, jeden nejspГ­ЕЎ obchodnГ­k v obilГ­, druhГЅ, jak se zdГЎlo, ГєЕ™ednГ­k, kterГЅ navЕЎtГ­vil Prahu, aby vЕЎelikou koupi odbyl, jak dosvД›dДЌovaly, mimo jinГ©, mГіdnГ­ klobouk, tobolka, stГ­nГ­tko a podobnГ© tretky. Vedle mne sedД›l vysokГЅ muЕѕ v ЕЎedГ© bundД› a letnГ­ ДЌapce; kdyЕѕ jsem na nД›ho se podГ­vala, setkala jsem se s pЕ™Г­jemnou tvГЎЕ™Г­, rusГЅmi vousy zarostlou, a s modrГЅm okem. „Kam jedete, odkud?“ to bГЅvГЎ jiЕѕ tak na cestД› obyДЌejnГЎ otГЎzka, jГ­Еѕ se zapЕ™ГЎdГЎ dalЕЎГ­ pГЎsmo Е™eДЌi. Tak i mЕЇj soused se mne otГЎzal s nГЎzvukem severonД›meckГЅm, jak daleko cestuji. Е?ekla jsem, Еѕe do Uher, a on mi opД›t navzГЎjem sdД›lil, Еѕe se vracГ­ z dlouhГ© cesty, kterou konal po Е™eckГ© zemi, k svГ© rodinД› do VГ­dnД›. TГ­m se stal pro mne hned zajГ­mavД›jЕЎГ­ osobou a mД›la jsem jiЕѕ hromadu vД›cГ­ pohotovД›, na kterГ© bych se rГЎda byla tГЎzala; ale soused byl velmi laskav, a jak by ДЌetl myЕЎlГ©nky moje, i bez otГЎzek zaДЌal vypravovat o svГЅch cestГЎch, a tak zajГ­mavД› povГ­dal, Еѕe i protД›jЕЎГ­ pГЎnovГ© zanechali hovoru o prodeji pЕЎenice a s podivenГ­m poslouchali. Jedno k druhГ©mu pЕ™iЕЎla Е™eДЌ i na ДЊechy, a tu jГЎ vypravovala zase jemu; znal naЕЎi zem a nГЎrod jen dle historie a poslednГ­ ДЌas dle povД›sti a dle toho, co o nГЎs kde ДЌetl, a proto se na vЕЎe tГЎzal dopodrobna, jmenovitД› na pomД›r ДЊechЕЇ a NД›mcЕЇ. S Гєctou mluvil o naЕЎich vГЅteДЌnГ­cГ­ch v literatuЕ™e; co se tГЅkГЎ divadla, soudil spravedlivД› a litoval nГЎs, zmГ­nil se vЕЎak, Еѕe slyЕЎel velice chvГЎlit manЕѕele KolГЎra a KolГЎrovou, zvlГЎЕЎЕҐ panГ­ co vГЅteДЌnou umД›lkyni. KoneДЌnД› Е™ekl mЕЇj soused tolik: „JГЎ jsem nikdy nesouhlasil s tД›mi, kteЕ™Г­ nГЎrodnГ­ snaЕѕenГ­ SlovanЕЇ za hraДЌku majГ­, v spisech a recГ­ch proti nim brojГ­ a jim se i posmГ­vajГ­, avЕЎak dlouho mД›l jsem ty snahy za marnГ© namГЎhГЎm; nevД›Е™il jsem, Еѕe by nГЎrod ДЌeskГЅ kdy se povznГ©sti mohl k uvД›domД›nГ­ svГ© nГЎrodnosti. NynГ­ jsem ale o vЕЎem tom lГ©pe zpraven.“ – Z Е™eДЌГ­ je